Horní Šárka - Džbán

Šárka v Praze, to je místo plné zajímavých pohledů, koutů a zákoutí a strhává nás daleko od ruchu hlavního města Prahy, i když mu nelze i zde plně uniknout.

Navštívil jsem společně s Dendy horní Šárku, tedy oblast Džbánu a soutěsku Ctirad a Šárka a Horní louky a ještě návrší Ctirad.

Vodní nádrž Džbán je plně vypuštěná a bagruje se zde usazený sediment. Bylo už na čase, neboť v létě se zde již nedalo pomalu koupat kvůli sinicím.

Hodně by též pomohl čistější přítok Litovického potoka, ale zde je problém, neboť protéká hustou městskou zástavbou.

Chtěla se podívat na návrší Šárka nad Džbánem, ale nakonec jsme se prošli údolím Želívky ke koupališti a dále na Horní luka, kde jsou krásné rozhledy na horní Šárku a Dívčí skok.

Počasí bylo příjemné, žádný hic, vonělo zde seno a Dendy byla ve svém psím ráji.

Přikládám odkaz na fotogalerii. Horní Šárka – Džbán - Flickr

Troja a Stromovka

Včera jsem naplno mohl využít té skutečnosti, že již Dendy odhárala, tudíž jsem nemusel chodit zvláštní trasy a mít ji pořád na vodítku.

Zlákala mě Trója, jednak jako místo stavby tunelů Blanka a jednak jako místo pro volný pohyb Dendy.

Trojská kotlina je půvabná, kde Vltava je sice z části zkrocená do jezu a plavebního kanálů a kanálů pro vodní sporty, ale ve své spodní části je to opět sama ve své přírodní majestátnosti.

Kdysi zde Vltava vytvářela několik ramen, ale asi v rámci stavby jezu a plavebního kanálu bylo narovnáno její koryto.

Zajímavé jsou pohledy z lávky na Císařský ostrov, kde dominuje Trojský zámek a kostelík sv. Kláry se stejnojmennou vinicí.

Řeka otvírá pohledy též směrem k Dejvicím a k Podbabě.

Císařský ostrov je rájem pro koně mají zde jezdecký park, jinak ve východním cípu se buduje u jezu elektrárna a v západní části k Bubenči je zatím zpustlý prostor.

Je zde též budova ve tvaru Trojského koně při cestě na most přes plavební kanál, je to nejspíš nějaká galerie.

Stromovka opět dostala ránu a to v nejnevhodnější době, kdy se jednak zdejší zahradníkům podařilo z celit rány po povodní v roce 2002 a dát parku nějakou koncepci a jednak kdy jsou nejkrásnější měsíce v roce.

Došlo k průvalu zeminy při ražbě tunelů Blanka, v části při vstupu od podchodu pod tratí do Bubenče vpravo, když se sejde dolů z hráze tam, kde leží torzo stromu jako zahradnický prvek.

Při cestě po hrázi též vpravo je ohrada kvůli poddolovanému prostoru.

Stromovka ve své spodní části pod hrází, je velmi pěkně upravená s vodními prvky, kašnou a vodotryskem či meandrujícím potůčkem.

Rušivým prvkem při vnímání předení klokotu přírodního života Stromovky je přilehlý zábavní park, kde hlasitá hudba odtrhává od odpočinu od věčného pražského hluku.

Krásné pohledy na Trojskou kotlinu a Stromovku se nabízí od Královského letohrádky, kde jsou zajímavé výhledy na části Prahy a okolí.

Veverka

Při návštěvě Riegerova parku na Vinohradech v Praze, kam chodím pravidelně se svojí psí společnicí Dendy, tak aby si zde vyhrála se svými psími kamarády, jsem spatřil malou a šikovnou veverku, jak běhala po zemi, místo po stromech a to nebojácně.

Hopsala si pěkně po zemi a hledala něco k snědku k veverčímu obědu. V Riegerových sadech jsem moc veverek neviděl a tahle mě zaujala tak že jsem si ji rozhodl zvěčnit.

Než jsem stačil vytasit svůj mobil s foťákem, tak veverka odhopsala na jiný strom a pěkně do keřů.

Nedalo mi to a tak jsem následoval veverku, Dendy byla na volno a věnovala se místnímu křoví, tak že jsem nebyl moc rušen.

Veverku či veveráka jsem spatřil na stromě, jak mě pozoruje. Pomalu jsem se přiblížil s mobilem, že si ji vyfotím, potíž mobilu a jejich foťáků je v tom, že takhle malé tvorečky je potřeba fotit z blízka.

Tak jsem se málem šplhal po kmeni stromu k veverce, a strkal ji doslova před nos mobil.

Nejdřív na mě prskala a cvakala zuby, ale pak asi pochopila, že by si snad i mohla zvolat, tak se nechala jednou cvaknout.

To mě ale nestačilo a tak jsem využil Dendy pamlsky a nabídl veverce, ta chvíli študovala a váhala a nakonec neodolala a přišla si pro ně.

Bylo to docela kouzelné, neboť v jedné ruce jsem naslepo fotil veverku, a v druhé byl pamlsek, který veverka zdatně ochutnala a pak šup s ním pěkně do bezpečí.

Dendy mezitím zvizitýrovala místní křoví, našla tenisák a tak se snažila odpoutat od veverky pozornost, až se ji to nakonec podařilo.

Veverka pak spokojeně vše pozorovala a Dendy si našla dalšího kamaráda na honění.

Procházka s Dendy 20.04.2008

Dnes jsem změnil trasu vycházky s Dendy a zamířil dolů z Vinohrad směrem k Havlíčkovým sadům.

Areál Havlíčkových sadů se mění stále více k lepšímu, upravena je horní část nově vybudované dětské hřiště, opravené oplocení, včetně vstupní brány, kde je i vrátnice s hlídačem, opraven je i domek zahradníka a Gröbeho vila mé též opravený kabátek včetně přilehlé terasy.

Jak jsem zpozoroval tak i hrázděná budova bývalé kuželkovny je zakryta lešením a probíhá rekonstrukce.

Samotná vinice je hezky upravená a v dolní části se opravuje terasová zeď.

Park je hezky udržován, ale se samotnou grotou se moc neděje, jen je nově oplocena s cedulkou o rekonstrukci.

Dendy zde našla několik kamarádů včetně malé veverky.

Pokročili jsme však dále k Nuslím a zavítali do parku na Folimance. Co mě velmi překvapilo je, že část regulace potoka Botiče v místě bývalého pivovaru je upravena a osázena vodními rostlinkami, tak že slibuje i v létě pěkný pohled, na doposud vydlážděné koryto Botiče.

Dalším milým překvapením byla úprava parku na Folimance, kde ve střední části je oplocené hřiště s umělým povrchem, ale co je úžasné je zde vodní prvek v podobě horní a dolní fontány, což mnoha parkům a dalším místům v Praze chybí.

Horní fontána je osázena asi bronzovými hrajícími figurkami dětí, na vodních plochách, spodní fontána je vybavená soustavou vodotrysků, tak že je na ní krásný a utěšující pohled.

Všude kolem jsou lavičky, mlátový povrch.

Je škoda, že v ostatních pracích třeba na náměstí Míru nebo v Riegerových sadech se s vodními prvky moc člověk nesetká.

Je hezké a příjemné sledovat tyto změny, jež vnáší do našich životů radost a pohodu a místa kam lze vždy zajít a posedět pod korunami stromů …

Květen

Po zimním půstu, kdy příroda ulehla k zimnímu spánku, přichází čas rohu hojnosti, nejkrásnější část roku a jara, než vše ulehne do zelené barvy pozdního jara.

Na každém kroku a pomalu s každou hodinou, lze sledovat úžasné změny života, proměny krajiny, stromů, lesů, luk …
Do stromů se vlévá opět míza a probouzí pupeny, jež bobtnají a pukají a strom pomalu mění svoji šedohnědou tvář v tušení zeleného života, který s každým novým teplým dnem je stále zelenější až se plně rozvinou v zelený šat listů.

Bučiny se odívají do světlounkého sametového šatu mladičkých lístků, jež ozářeny poledním sluncem vytváří úžasnou svěží atmosféru radosti, radosti nového času.

Louky se zelenají a břehy potoků se odívají do žlutě zářivých květů blatouchů, na stráních rozkvétají petrklíče a v lesích rozkvétají modré koberce podléšek …

Pomalu vše se odívá do kvetoucích šatů, krajina je plná včel a hmyzího života, ptáci trylkují a svolávají se do párů, staví hnízda …

Jaro vstupuje do květnového času v hájemství Filipo-Jakubské noci, tak aby snad počalo čarovnou sílu mládí a nového života, jež se rozevírá v květech, hnízdech a pelíšcích pod mezí …

Vltava

Včera jsem se rozhodl trochu protáhnout Dendy a třeba získat novou trasu pro pozdější procházky s Dendy.

Volil jsem mezi Kunratickým lesem a údolím Vltavy od Bráníka až do Komořan snad i na Zbraslav.

Trochu jsem se té Vltavy bál, snad proto, aby se mi Dendy nevyválela v nějaké rybině a cesta elektrikou by asi byla velkým zážitkem, nejen pro mě.

Velkým lákadlem pro mě byla možnost vidět část stavby budovaného obchvatu Prahy u Lahovic, respektive stavba mostu přes Vltavu, což nakonec i zvítězilo.

Nastoupili jsme do elektriky a dojeli na zastávku tuším Pobřežní, kde jsem zpozoroval blízkost cesty u Vltavy.

Jakmile jsme vystoupili tak Dendy byla k neudržení. Došli jsme k cestě podél Vltavy a Dendy jsem už nechal na volno.

Pro ni to byl nový svět a rozměr, Vltava ji ovívala neznámem, které tolik táhlo. Navíc blízkost Barrandovského mostu a jekotu sirén, vykonával též své a Dendy poletovala splašeně sem a tam, než nakonec zjistila, že ji nic moc nehrozí, maximálně nějaký cyklista či bruslař, ale toho lze po psím umravnit, i když k neradosti páníčka.

Cesta vedla chvíli po cyklostezce, pak po navigaci, tak abychom se nepletli cyklistům a bruslařům.

Výhledy na zrcadlo Vltavy a okolní krajinu, byly krásný, umocněné pěkným jarním počasím a jarní barvou zeleně všeho.

Krásný pohled byl na protější Chuchelský břeh, Barrandovu skály, Chuchelský háj, Malou a Velkou Chuchli a údolí Berounky u Radotína.

Samotná Vltava mě překvapila u Modřan, krásnými pohled na její zrcadlo hladiny a pohledy směrem k Zbraslavi. Velkým překvapením byly Modřanské – Komořanské tůně, plné jarního kvakotu žab, trylků ptáků, což v kontrastu s prostředím vnitřní Prahy, bylo něco nepopsatelného a krásného.

Dendy pořád lákala voda, až nakonec u písčitého břehu neodolala, snad proto že viděla dobře na dno a postupně vodu okusila, až nakonec zjistila, že je to báječný možný přítel na dovádění a tak si zařádila.

Pak zbytek cesty pořád běhala k vodě a snažila se jí i pít a na závěr na naší konečné, si chtěla opět zařádit, ale nějak se zapomněla, tedy že tam není písčitý břeh, prostě tam bez rozmyšlení hupsla, no její výraz v obličeji byl nejprve velkým překvapením a pak hrůzy, vždyť tam není dno …, a tak musela poprvé ve svém psím životě pádlovat jak o život.

Zděšená se vydrápala na břeh a s překvapením hleděla na hladinu Vltavy, co ji to provedla.

Schylovalo se k dešti a my jsme skončili u soutoku Vltavy s Berounkou, na dohled stavby Vltavského mostu a vnějšího obchvatu Prahy Slivenec – Vestec.
Právě tato stavba mě též lákala, neboť jsem si chtěl udělat pár fotek a vidět tuto část na vlastní oči.

Vzhledem k situaci mých nohou a situaci na blízkém nebi, jsem již neriskoval a vyšlápli jsme zpět na elektriku v Modřanech.

Dendy pak celou cestu v elektrice prospala, občas pozapomněla, že to není její pelech a že se nemůže bezděčně rozvalovat napříč uličkou.

Procházka s Dendy 20.04.2008

Dnes jsem změnil trasu vycházky s Dendy a zamířil dolů z Vinohrad směrem k Havlíčkovým sadům.

Areál Havlíčkových sadů se mění stále více k lepšímu, upravena je horní část nově vybudované dětské hřiště, opravené oplocení, včetně vstupní brány, kde je i vrátnice s hlídačem, opraven je i domek zahradníka a Gröbeho vila mé též opravený kabátek včetně přilehlé terasy.

Jak jsem zpozoroval tak i hrázděná budova bývalé kuželkovny je zakryta lešením a probíhá rekonstrukce.

Samotná vinice je hezky upravená a v dolní části se opravuje terasová zeď.

Park je hezky udržován, ale se samotnou grotou se moc neděje, jen je nově oplocena s cedulkou o rekonstrukci.

Dendy zde našla několik kamarádů včetně malé veverky.

Pokročili jsme však dále k Nuslím a zavítali do parku na Folimance. Co mě velmi překvapilo je, že část regulace potoka Botiče v místě bývalého pivovaru je upravena a osázena vodními rostlinkami, tak že slibuje i v létě pěkný pohled, na doposud vydlážděné koryto Botiče.

Dalším milým překvapením byla úprava parku na Folimance, kde ve střední části je oplocené hřiště s umělým povrchem, ale co je úžasné je zde vodní prvek v podobě horní a dolní fontány, což mnoha parkům a dalším místům v Praze chybí.

Horní fontána je osázena asi bronzovými hrajícími figurkami dětí, na vodních plochách, spodní fontána je vybavená soustavou vodotrysků, tak že je na ní krásný a utěšující pohled.

Všude kolem jsou lavičky, mlátový povrch.

Je škoda, že v ostatních pracích třeba na náměstí Míru nebo v Riegerových sadech se s vodními prvky moc člověk nesetká.

Je hezké a příjemné sledovat tyto změny, jež vnáší do našich životů radost a pohodu a místa kam lze vždy zajít a posedět pod korunami stromů …