Vltava

Včera jsem se rozhodl trochu protáhnout Dendy a třeba získat novou trasu pro pozdější procházky s Dendy.

Volil jsem mezi Kunratickým lesem a údolím Vltavy od Bráníka až do Komořan snad i na Zbraslav.

Trochu jsem se té Vltavy bál, snad proto, aby se mi Dendy nevyválela v nějaké rybině a cesta elektrikou by asi byla velkým zážitkem, nejen pro mě.

Velkým lákadlem pro mě byla možnost vidět část stavby budovaného obchvatu Prahy u Lahovic, respektive stavba mostu přes Vltavu, což nakonec i zvítězilo.

Nastoupili jsme do elektriky a dojeli na zastávku tuším Pobřežní, kde jsem zpozoroval blízkost cesty u Vltavy.

Jakmile jsme vystoupili tak Dendy byla k neudržení. Došli jsme k cestě podél Vltavy a Dendy jsem už nechal na volno.

Pro ni to byl nový svět a rozměr, Vltava ji ovívala neznámem, které tolik táhlo. Navíc blízkost Barrandovského mostu a jekotu sirén, vykonával též své a Dendy poletovala splašeně sem a tam, než nakonec zjistila, že ji nic moc nehrozí, maximálně nějaký cyklista či bruslař, ale toho lze po psím umravnit, i když k neradosti páníčka.

Cesta vedla chvíli po cyklostezce, pak po navigaci, tak abychom se nepletli cyklistům a bruslařům.

Výhledy na zrcadlo Vltavy a okolní krajinu, byly krásný, umocněné pěkným jarním počasím a jarní barvou zeleně všeho.

Krásný pohled byl na protější Chuchelský břeh, Barrandovu skály, Chuchelský háj, Malou a Velkou Chuchli a údolí Berounky u Radotína.

Samotná Vltava mě překvapila u Modřan, krásnými pohled na její zrcadlo hladiny a pohledy směrem k Zbraslavi. Velkým překvapením byly Modřanské – Komořanské tůně, plné jarního kvakotu žab, trylků ptáků, což v kontrastu s prostředím vnitřní Prahy, bylo něco nepopsatelného a krásného.

Dendy pořád lákala voda, až nakonec u písčitého břehu neodolala, snad proto že viděla dobře na dno a postupně vodu okusila, až nakonec zjistila, že je to báječný možný přítel na dovádění a tak si zařádila.

Pak zbytek cesty pořád běhala k vodě a snažila se jí i pít a na závěr na naší konečné, si chtěla opět zařádit, ale nějak se zapomněla, tedy že tam není písčitý břeh, prostě tam bez rozmyšlení hupsla, no její výraz v obličeji byl nejprve velkým překvapením a pak hrůzy, vždyť tam není dno …, a tak musela poprvé ve svém psím životě pádlovat jak o život.

Zděšená se vydrápala na břeh a s překvapením hleděla na hladinu Vltavy, co ji to provedla.

Schylovalo se k dešti a my jsme skončili u soutoku Vltavy s Berounkou, na dohled stavby Vltavského mostu a vnějšího obchvatu Prahy Slivenec – Vestec.
Právě tato stavba mě též lákala, neboť jsem si chtěl udělat pár fotek a vidět tuto část na vlastní oči.

Vzhledem k situaci mých nohou a situaci na blízkém nebi, jsem již neriskoval a vyšlápli jsme zpět na elektriku v Modřanech.

Dendy pak celou cestu v elektrice prospala, občas pozapomněla, že to není její pelech a že se nemůže bezděčně rozvalovat napříč uličkou.